dějnicě, -ě f.
dienicě, -ě f.
dýnicě, -ě f.
sr. střhn. decke (?)
pokrývka, koberec, čaloun
Autor: František Martínek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
dějnicě, dienicě, dínicě, a také dýn- dýnicě, gen. -ě, fem., pokryvka, čaloun, koberec, Decke, Teppich. — Posteli mú ostřěla sem dyegnicziemy pſanymy tapetibus pictis Ol. Prov. 7, 16, dienicemi psanimi Hlah. tamt., ďnnicemi (sic) malovanými Kladr. tamt. Jedna dyegniczye sagum Ol. Ex. 36, 15; učiníš dyenycz jedenadcět saga t. 26, 7; učini dyegnycz jedenácte saga t. 36, 14; dlúhost dyeynyczye jedné sagi t. 26, 8, Lit. tamt., Mus. tamt.; na kraji dyeynyczie jedné Ol. Ex. 26, 10; miera dyeynycz sagorum t. 26, 8; zbytku dyeynicz t. 26, 12; ze všěch dyenycz Mus. Ex. 36, 18. Chrám bieše přikryt dynnyczemi cortinis Comest. 71b; (Benadab) roztrhl dynnyczi stragulum t. 166a; (Azael) rozprostřěl dynniczi na tvář mrtvého tamt. Duae cortinae dictae dyennyczye Lún. ks. 1381. Ano dynice neb čalúny sú rozestřieny BřezSnář. 193.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dějnicě, děnicě, dienicě, dínicě, dýnicě, -ě f. pokrývka, koberec, čaloun
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dě(j)nicě, děnicě, dějnicě, dienicě f. = koberec, čaloun, pokrývka
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.