dědičný adj.
ojed. dědiční adj.
k dědic
1. (o majetku, vlastnickém nároku, platu ap.) dědičný, jsoucí předmětem dědictví, takový, který se dědí; též jur.
(o poddaném) patřící někomu (pánu) dědičně, přecházející na nového pána (z)děděním; též zpodst.
zpodst. n. čí, po kom ap. dědictví, dědičný majetek, nárok ap., „dědičské“
2. (o osobě) dědící, oprávněný dědit; zpodst. m. kdo dědí, dědic
3. (o nároku, právu ap.) dědický, náležející dědici, opravňující k (z)dědění; též jur.; (o posloupnosti) (ve funkci gen.) dědiců
4. trvalý, existující po generace
mont. štola dědičná trvanlivě vybudovaná a trvale udržovaná odvodňovací štola sloužící k odvádění vody z naleziště
Sr. dědičský
Autor: Irena Fuková, František Martínek, Miloslava Vajdlová