dýně, -ě f.
pozd. též díně, -ě f.
1. tykvovitá rostlina, dýně, tykev n. meloun
2. plod dýně, tykve n. melounu
Sr. melún, oharek², tykev, tykvicě
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 10. 5. 2024).
dýně, -ě, fem., Kürbis, Melone; stsl. dynja pepo. Dial. také díně. — Vole… bude jako dynye Mast. 139. Na pamět nám vzešly sú dynye pepones Mus. Num. 11, 5, na pamět přicházejí nám dinie a melúnové i por Kladr. tamt. To jest nám lid židovský v sobě ukázal, že, maje mannu ku pokrmu rozkošnému shóry sobě dánu, však žádáše (rkp. zadawſſe) z Egypta hrncóv s masem, dýný, poru a cibule ŠtítBud. 156 (z kopie R. Černého; v otisku Hatt.: dynye), v dyný jest ý připsáno rukou pozdější. A co pak dinyemi (jest rozuměti)? jedno zemskú sladkost, ješto má v sobě někakú mrzkost, jako dýnýe svú kakús jíchu tamt., dinie znamenávají zemskú sladkost ŠtítPař. 61b. Mnozí, nechajíc manny, hrncóv s masem, dín, cibule a poru žádají ŠtítBud. 156 (z kopie K. Černého; v otisku Hatt. dyn). Vezmi tu mokrost z dynye Chir. 311a. — dynie pepo Prešp. 711, LékB. 125a; dynye pepo Rozk. 1356, Vít. 95b, RostlD. 81a, t. 91a, Brit., Nom. 66b; dynye melo viridis RostlD. 77b, t. 90b; dinie pepo RostlF. 12a, RVodň. 42c; dinie melo magnus SlovA., RVodň. 41b; dzynie pepo BohFl. 298; dijně Háj. herb. 133b, t. 134b; tykve i dynye cucumeres et pepones Ol. Num. 11, 5, tykve a dinie Comest. 92a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².