dověrnost, -i f.
dóvěrnost, -i f.
k dověrný, dóvěrný
Sr. dověra, nedověrnost
Autor: Irena Fuková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
dóvěrnost, -i, fem., důvěra, hodnověrnost, Vertrauen, Glaubwürdigkeit. — (Kateřina) jsauci k nim té plné duwiernoſti jakžto k svejm milejm pánům KolCC. 42b (1560). Nad dowiernoſt zkušenú fidem probatam Pražsk., předml. Jeron. I. Pro lepší toho duwiernoſt pečet naší přitisknauti jsme dali Hořov. a 139b (1641).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dóvěrnost, -i f. důvěra, hodnověrnost, věrohodnost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.