dověřenie, -ie n.
dóvěřenie, -ie n.
k dóvěřiti, dóvěřiti sě
1. k komu, o někom důvěra k někomu
2. k komu (Bohu), k čemu, v co víra v někoho, něco
3. uvěření někomu n. něčemu
4. jur. k čemu (zápisu ap.) důvěra, víra v pravost, pravdivost, věrohodnost něčeho
5. jur. čeho (listiny, zápisu ap.) věrohodnost, pravdivost, pravost
Sr. nedověřenie, nedóvěřenie, doufánie
Autor: Irena Fuková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
dóvěřenie, -ie, neutr., důvěření, víra, Vertrauen, Glaube. — (Bohové), v nichžto jsú měli dowyerzenye fiduciam Mus. Deut. 32, 37. (Putifarova žena) k duovodu dowieřenie plášť okázala muži in argumentum fidei Pr. Gen. 39, 16.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dóvěřenie, -ie n. důvěra, víra
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.