dávanie, -ie n.
k dávati
1. čeho komu dávání z ruky do ruky, podávání
2. relig. čeho (svátosti oltářní) podávání
3. čeho komu, čemu dávání, poskytování
4. čeho komu dávání něčeho někomu, obdarovávání někoho něčím
5. štědrost
6. dávání za zásluhy, odměňování, odplata
7. relig. koho (Ducha svatého) duchovní dar, charisma
8. jur. čeho (úřadu ap.) obdarování něčím, udělování něčeho
9. výsada, privilegium
10. čeho (dávky ap.) komu odevzdávání, odvádění; (daně ap.) placení
11. dávka, poplatek ap.
12. čeho (listiny) vydávání, vystavování
Sr. dánie, podávanie, posluhovánie
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
dávanie, -ie, neutr., dávání, das Geben. — K dawanyu uměnie ad dandam scientiam ŽKlem. Zach. 77. Dámy vám dawanye donationes Mus. 1. Mach. 10, 28. Kterak jsta rucě… rozprostřěně byle k dawany Kruml. 167b. — k dawany Alb. 69b, k dáwanij Hrub. 410a, w dáwanij t. 425b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dávanie, -ie n. dávání, darování; dar: dámy vám dávanie
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.