|
|
|
cuzí adj. pozd. též cuzý adj. 1. cizí, patřící jinému, nikoli vlastní; (o provdané ženě n. ženatém muži) též zpodst. mající za manžela (manželku) někoho jiného; zř. (o majetku) pronajatý, jsoucí v nájmu (?); zpodst. n. co patřící jinému, zvl. cizí majetek 2. cizí, pocházející odjinud (sr. StčS s. v. „přěspolní“, „přěspotočný“); (o jazyku) cizí, nemateřský; bibl. (o bohu) uctívaný jiným než židovským národem; koho, co komu, ot čeho „cuzím (u)činiti“ odcizit někoho n. něco někomu, vzdálit někoho od někoho n. něčeho; ot čeho (nepatřičného) vzdálený, nezasažený něčím, nepodléhající něčemu; zpodst. m. cizí, nikoliv domácí, kdo pochází odjinud (zvl. z cizí země, cizinec); relig. věci cuzie věci pozemské, netrvalé, které nejsou součástí duchovní podstaty člověka; relig. cuzí hřiech hřích pocházející z lidské přirozenosti, který vzdaluje hříšníka od Boha, ale přímo jej nezatracuje (?) 3. (o člověku, jeho rodu) nevlastní, nejsoucí v pokrevním příbuzenství; „syn cuzieho lože“ nevlastní syn, syn mající jiné rodiče; zpodst. m. kdo je pokrevně nespřízněný 4. (o učení, lidském smýšlení ap.) nepatřičný, nenáležitý, odlišný od obvyklého způsobu; relig. nenáležitý, nejsoucí v souladu s danou vírou; reform. (o člověku) odpadlý, hříšný, dávající přednost hříchu, světským věcem před Bohem; co „mieti za cuzie“ považovat za nepatřičné, nevhodné; zpodst. m. jinověrec, kdo není příslušník stejné víry 5. též zpodst. cizí, neznámý Sr. nesvój. K 2: sr. spojení smrtedlný hřiech s. v. GbSlov hřiech Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 14. 6. 2025). 
cuzí, adj., cizí, fremd; stsl. stuždъ, z tjudj-, V tvarech s -ie- záhy zaniká jotace a tudy vyvíjí se nč. sklonění tvrdé. — Bohu czyziemu alieno ŽWittb. 80, 10, u boziech czuzich t. Deut. 16. Synové ciuzi ŽKlem. 17, 46 a synové czyzy ŽWittb. t. 17, 46, synóv czyuzich t. 143, 7. czyuzy kněz bude se nás báti DalC. 34. Svoji sě psi hryzte a czyuzy nepřistúpajte t. 85. czíuzích krajóv svD. 4; v zemi czuziey aliena ŽWittb. 136, 4; w cziuziu dědinu JidDrk. 12. czuzie sbožie Rožmb. 30, když (kto) posáhne rukú po czizie sbožie Kruml. 237b, často s’ czuzeho sbožie žádal Pass. 397, w cize s’ sě sbožie uvázal t. 277, nekraďte czuzeho sbožie Hrad. 105b, který dercě a czuzeho sbožie bercě t. 109b; když kto czyzije sbožie prodá miesto svého Pr. pr. 256. Trúp ziedá czuze úsilé Hrad. 107a. Posúzenie czyzeho života Alb. 75b. Aby (člověk) czyzie žalosti žělal jako své AlbB. 5b. Sbožníť sě káží hubenými a škodú, czuzy Hrad. 104b. czuzye slova AlxV. 41; ciziemu smyslu Pass. 454, kterak ve ň (v zákon) hledíte czyzym smyslem a nejistým ChelčPost. 219a. — ciuzi učiňen sem extraneus ŽKlem. 68, 9, cuzi ŽGloss. tamt., czyzyu učiňen sem ŽWittb. tamt.; ciuzi vstali sú proti mně alieni ŽKlem. 53, 5, czyuzy ŽWittb. tamt.; ostavte cynzim sbožie ŽKlem. 48, 11; czyſi alienigena MamA. 15b, cziſi externus t. 22a. Což czyzy nepojechu, to vše po nich svoji vzěchu AlxV. 144. — Zpodstatnělé: ješto rádi béřete czuzie Hrad. 16b, jenž czuze otjímá t. 105b, by czuzeho nic nežádal t. 119a czuzeho nechaj t. 113b, jenž co cuzého nalezna nechce navrátiti t. 115b; kto na czyzyem plot postavil Rožmb. 278. — (Židé) pro svú pýchu cyzij od milosti a od spasení učiněni sú ChelčPost. 65b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
cuzí, cizí adj. (též zpodst. m.) cizí Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|