citvar, cicvar, -a, -u, a -ař citvař, cicvař, -ařě, masc., Zittwer, ze střlat. cituarium. — Vložiž v ňe (v jablko) všedobr, czytwar Chir. 150a; (vezmi) podražec, czytwar t. 140a; přičiň k tomu bielého czytwaru t. 61a; (nemocný) ať by jedl czitwar ChirB. 192b; cziczwaru hrst malá KolB. 144a (1499). — czytvar Prešp. 800; czytwar cituarium Rozk. 1509, Nom. 65b; citwar též Veleš., czytwarz BohFl. 332; cytwar BřezSnář. 242, czitwar ApatFr, 9a; czitwar zeduarium RostlD. 89a. cicwar zeduar RostlMnich. 71.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
citvar, cicvar, -a, -u, citvař, -ě m. cicvár (druh pelyňku, jehož drobných nerozvitých květenství, tzv. cicvárového semínka, se užívalo jako léku)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.