chřbet, chřebta atd., analogií také gen. chřbeta atd., masc., vrch věci vysedlé, hřbet, Rücken; stsl. chrъbьtъ cervix, dorsum, z chrьbьtъ. Z chřb- vyvíjí se spodobením a časem ovládá hřb-. Za -ь- v chrьb- bývá v případech náležitých podle pravidla jerového -e-. Někdy však bývá tu střídnice -i-, tedy chřibet atd., jako ve chřib vedle chrb, v. t., a jako již v nejstarších textech stsl. bývá chribьtъ vedle chrьbьtъ, Oblak v Jag. Arch. 17, 432. — Had, kterziz (sic) má črný chrzwet RVodň. 267a. Rakové, majíce chrzbiety tvrdšie než kokodrilové Alxp. 86. chrzbetowe jich veždy nakřiveni dorsa ŽKlem. 68, 24, chrzbet jich veždy nakřiv ŽPod. tamt. Tvój nepokoj má mój ustalý chrzbet upokojiti Kruml. 374a. Najmenší prst mój větčí jest chṙbeta otce mého maior dorso Kladr. 3. Reg. 12, 10. Zadci chrzbeta jeho posteriora dorsi eius ŽKlem. 67, 14; wiczie chrzbeta jeho ŽWittb. tamt., wyecze chrzebta ŽPod. tamt., týl chrzebta ŽKap. tamt. Chtíč ponauká… a hřbet nás svrbí RešSir. 56a. Raň chrzebti nepřátelóv dorsa Lit. Deut. 33, 11, Ol. tamt., chrzyebty nepřátelóv Mus. tamt. Hřiešní aby na chrzebtie dobrých kovali Jeron. 14a. chrzybeti králóv zvrátím EvOl. 204a. — Tehda král sodomský a král gomorský chrzbety obrátivše vpadali sú tam terga verterunt cecideruntque Pr. Gen. 14, 10, chřbet obrátiti, na útěk se dáti, jako v předloze lat.; chrechty (sic) obrátili Jeron. 101b; chrzbet obrátili vertentes terga Lit. Súdc. 20, 31; (Filip) když jest uzřel mnostvie lidu Pausaniova i obrátiv hrzbet a da se na běh Alxp. 10; (ti) chrzebet obracují Kruml. 437a. — Zavirhl jsi za chrzbet všěcky hřiech(y) mé proiecisti post tergum ŽWittb. Ezech. 17, zavrci za chřbet; zavrže ť je (člověk naučení nemilé) za hřbet RešSir. 157a. — Položíš jě (nepřátely) chrzebetem pones eos dorsum (adverb.) ŽWittb. 20, 13, chrzebtem ŽPod. tamt. Nepřátely mé dal si mi chrzbet dorsum (adverb.) t. 17, 41, nepřátely mé dal si mi chrzieb ŽPod. tamt. (bezpochyby nedopsáno -tem), chrſbetem ŽKlem. tamt., cherzebtem ŽKap. tamt. Ti (naháči) chrzbet obnažiece biči tepiechu DalC. 91. Některý konvrš bez ruky stojieše, druhý bez nohy ležieže, třetí přěs veš chrzbet sadel (ránu) mějieše t. 42. — chrzbet dorsum Prešp. 1209; chrzbeth dorsum Pror. Dan. 10, 6, Vít. 92a; grsbet dorsum Diefb., hrzbt (sic) Nom. 67b; ot chrzebtu a dorso Ol. Bar. 2, 33, kromě chrzbeta Mill. 47b; na chrebtie (sic) Otc. 201b, na chrſebtie in dorso ŽKlem. 65, 11, na chrzyebtye Pror. Jer. 48, 37, na svém chrbetie (sic) KřižA. 304, na chṙbetie HusPost. 60a, na chrzbetie Otc. 247b, Ol. Prov. 10, 13, na hrzebetie VšehK. 269b; po hrzbetie hladiti Alxp. 7; chrzbetem Ol. 2. Reg. 22, 41, svým hrzbetem EvOl. 19a; chrzebtoue jich Lit. praef. ad evang., krzebtowe jich dorsum eorum ŽTom. 68, 24; chrzebty ROlB. 101b, na chrzebty Modl. 53a. Srov. také nč. dial.: hřibet, řibet Dušek jihoč. 2, 40, po hřibetu Erb. čít. 34 (domažl.), křibet BartD. 1, 27 (záhorsk.) a 62 (val.); stpol.: chrzebet, chirzybet ŽFlor. v Jag. Arch. 6, 512, na chrzybyet, na grzebth, na grzebyeczye, krzeptem, krzebytem BrücknApokr. 333; a mrus. lemk.: chyrbet, gen. chyrbeta Jag. Arch. 16, 18.

chřbet, hřbet, -řebta, -řbeta m. hřbet, záda; chřbet obrátiti dát se na útěk

chřbet (2. sg. chřebta) m. = hřbet