chytřec, -trcě m.
k chytrý
1. chytrý člověk, zvl. učenec, mudrc
2. chytrák, vychytralý (lstivě chytrý) člověk
Sr. chytrák, chytromlúvcě, chytromuž, chytroň, chytroňek, zchytralec, mudřec
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 26. 6. 2025).
chytřec, -trcě, masc., chytrák, ein Kluger, Schlauer; stsl. chytrьcь artifex, z chyt-, srov. chytati, chytiti, chvát-. — Když ciesař… s svú ciesařovú… v čistotě bydlésta, tehda všeho světa lstivy chitrzecz diábel to zpósobil, jež ciesař do své ciesařové zlé domněnie majě kázal jiej atd. Pass. 433. To (přisahání dlouhými slovy) j’ již minulo, ač sú se mnozí chytrczy i hněvali proto, že chudým vdovám a jiným sprostným nemohú škoditi tolik, jelikž by rádi Štít. uč. 81b. Trpie dobří od chytrczow ŠtítBud. 178. Rozmysléc sě na ta slova, jěž bóh skrze prorokova ústa řekl…, všech mudrcuov múdrost zatrativ i všěch chtrczuow (sic) chytrost (zkazi) Kat. v. 2094. Od chytrców tohoto světa HusPost. 3a. S prostými jest rozmlúvaní jeho (Kristovo), jakož se tuto vidí s pastýři, chytrczuow světa nechav ChelčPost. 22a. — chytrzecz v mluvení, chytromluvec sophista Lact. 152d; chytrzecz investigator MamC. 139b, MamH.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chytřec, -trcě (dvojslab.) m. chytrák, vychytralec
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chytřec (g. chytrcě) m. = chytrák
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.