chvojicě, -ě f.
k chvojě
1. jehličnatý strom, borovice ap.
2. jalovec
3. pryšec
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 22. 6. 2025).
chvojě, -ě, fem., větvoví stromu jehličnatých, také rostlina, strom toho jména; rus. chvoja, srbch. hvoja větev, sln. hoja, pol. choja borovice, nč. chvůje, dial. doudl. chůje Kotsm. 15. — Jako mu chvoje šimá Smil. přísl. ve Výb. 1, 841. Jako chwoge na púšti quasi myricae Pernšt Jer. 17, 6, Kladr. tamt., v Bibli 1857: jako vřes na poušti. Pod chwogi subtus terebinthum Ol. Oz. 4, 13, MamV., v Bibli 1857: pod jilmem. chwogie terebinthus MamA. 36a; chwogye pinus Vít. 95a, chwoge též Lact. 264a. chvojicě, -ě, fem., demin. z chvojě. — chwogyczye pinus Rozk. 1136, SlovBrn. 266, chwogicze též Prešp. 602; chvogice LékB. 238a. — Polská ch. chvojicě, rostlina toho jména: polská chwogicye *tymalle (m. tithymalus Čelak.) Rostl.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².