chvieti sě, chvěju, chvěje ipf.
chvěti sě, chvěju, chvěje ipf.
1. chvět se, třást se
2. (o třtině ap.) čím (větrem) klátit se, kymácet se
3. vlát, povlávat
4. (o vzduchu ap.) po čem, čím vanout něčím n. někudy
Podle Machka, Etym. slov.² i Rejzka, Český etym. slov. je původní podoba kořenného vokálu pravděpodobně krátká, v staročeském období již byla délka pravděpodobně variantní. O tom svědčí i dvojí středněčeské nástupnické varianty chvíti se i chvěti se
Autor: Markéta Pytlíková