chobot, -a/-u m.
1. úzký, zvl. podlouhlý a volně visící výrůstek na těle živočicha, ohon, ocas (?)
2. čeho (rybníka) protáhlý, úzký výběžek, zátoka
K 1: jen u Klareta. Dolož. též jako vl. jm. osobní, místní a pomístní
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 8. 5. 2024).
chobot, -a, -u, masc., ohon (?); stsl. chobotъ cauda. — Nates krčel… *cocrea-que chobot Prešp. 439 v kap. De brutis, *cocrea chobot RVodň. ad 48c, chobot *correa Rozk. 870, chobot *torre Nom. 70b. — Ve smyslu přeneseném záliv, úzký pruh rybníka: aby mu ty stráně obecní všecky s chobotem nad rybníkem a s mlynišťem… najali KolB. 42b (1519); kopu záhonův… nad chobotem nového rybníka KolČČ. 224b (1555).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chobot m.; vehnati do chobotu = do nesnáze, do úzkých
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.