chmel, -e m.
1. chmel, vysoká popínavá rostlina užívaná zvl. k výrobě piva
2. chmelové šištice užívané jako surovina při výrobě piva
3. ojed. nápoj připravený z chmele, pivo
Dolož. též jako vl. jm. osobní a adj. poses. Chmelóv
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 1. 6. 2024).
chmel, -e, masc., Hopfen; stsl. chmelь humulus; ze skandinavštiny: stnor. humli, stšved. humbli Uhlenb. — Vezmi chmel a vařiž jen Chir. 83b. Když by host chmel přivezl Pr. pr. 255; chmele neprodánie tamt. — chmel humulus Prešp. 710, BohFl. 299, RVodň. 62a; chmel levamen RostlF. 12a, volubilis maior RostlD. 88b. — divoký chmel: dywoki chmel RVodň. 40a. — Příjm.: Chmel TomZ. 1393 n 292, vedle Chmele kováře KolB. 153a (1499).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².