chlupáč, -ě m.
k chlupatý
1. chlupáč, chlupaté zvíře
2. bibl. tvor s bohatou srstí (sr. ESSČ s. v. „chlupnáč“)
3. bibl. nestvůra, ďábelské stvoření mající tělo porostlé chlupy
4. bot. rostlina vyznačující se chlupy, zvl. na listech a stonku (jestřábník chlupáček?)
Dolož. též jako vl. jm. osobní
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
chlupáč, -ě, masc., ein Behaarter: chlupacz hirsutus Prešp. 1127, Veleš.; chlupacz pilosus Pror. Isa. 34, 14, MamV.; chlupaczowe pilosi MamD. 310a, chlupaċowe též MamE. 319b; — prý obluda člověku podobná: chlupacżi pilosi, quorum forma incipit ab humana effigie etc. Lact. 255b, srov. chlupnáč; — příjm.: Janem Chlupáčem Běl. 1543.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chlupáč m. = chlupaté zvíře, pes
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.