chlebiti, -b̕u, -bí ipf.
k chléb
jur. s kým kde, u koho, do kdy žít a hospodařit společně s někým ve společném hospodářství
„sám sobě chlebiti“ samostatně hospodařit
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 27. 4. 2024).
chlebiti, -b̕u, -bíš, impftiv., žíti na chlebě něčím, ve společném hospodářství, in einem Haushalt leben: syn u otcě chleby Rožmb. 52; pannu, jež jest děvečka (šlechtičnu nevdanou), právo pohnati odtad, kdež chleby t. 57; (vdova) pak-li s dětmi nechlebij VšehK. 142a; jestli že s nimi (matka s dětmi) chlebieczi umře tamt.; ač jest s ní (máti s dcerou) chlebila Tovač. 143. — Neb sem jeho (kněze) opatroval a chlebyl na svůj groš… až do smrti KolCC. 127a (1575), chlebiti koho, živiti, vydržovati, jemanden aushalten; prací svau (je) opatroval, chlebil, odíval, ba i mejval KolC. 142a (1588).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chlebiti, -b’u, -bíš ned. žít na něčím chlebě, u někoho, na jeho náklady: syn u otcě chlebí
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chlebiti nedok. = žíti na něčím chlebě, ve společném hospodářství
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.