chlad, -a/-u m.
1. chlad, chladno, studeno
2. chládek, (oproti okolí) chladnější místo bez přímého slunečního svitu
3. jaký, čeho stín, sluncem přímo neosvětlený prostor v zákrytu něčeho
Dolož. též jako vl. jm. osobní. Chlad. Sr. chládek, stien
Autor: Irena Fuková, Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 7. 7. 2025).
chlad, -a, -u, masc., stsl. chladъ Kühle, z chold-. — Chladno, stín, Kühle, Schatten: (kolúch) v horkost slunečnú hledá chladu HusŠal. 53a; pod chladem křídlú tvú sub umbra alarum ŽWittb. 16, 8, pod chladem ŽGlossKlem. tamt.; (déšč) chlad a odvlahu dává refrigerium Mill. 111b; — stinítko, Schirm: chlad umelula (m. umbellula, = umbraculum DiefbGloss.) BohFl. 643. — Příjm.: Chladonis TomZ. 1385 n 240, mistru Janovi Chladowi KolB. 8b (1505).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².