cech, -a/-u m.
k střhn. zeche
1. jaký (sladovnický ap.) cech, řemeslnické n. obchodnické společenství
2. schůze, jednání „cechu“ 1 (často spojené s pohoštěním)
3. společný majetek „cechu“ 1
4. „cechové“, -óv pl. m. členové, příslušníci cechu
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
cajch, cejch, céch, cech, cých, cích, -u, masc., znamení, Zeichen, z němč. — czaych character Prešp. 242; character = czaych, znamenije a železo kterým cajchují Lact.; (žejdlíky) aby dělány byly podle cajchu městského WintObr. 2, 347 (z r. 1514); k czeychu břežnímu KolAO. 50a (1525, z mlynářství); (kůl) na kterým jest czeych přibitý KolA. 51a(1532); czech caracter Veleš.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
cech, -a, -u, masc.,
Zunft; z cajch, cejch, cech =
znamení,
v. t. — Do
cechu tkadlcovského
KolB. 3b (1494).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
cech m. cech (stavovská organizace mistrů a tovaryšů stejného řemesla)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.