cělost, -i f.
k cělý
1. (o těle, krajině ap.) celistvost, neporušenost
2. celost, úplnost
3. čeho (víry) celistvost, plnost
4. koho (člověka) bezúhonnost, zachovalost, zvl. nábožensko-mravní
5. (o dívce) neporušenost, panenství
6. v cělosti cele, „cěle“
Sr. cělistvost, cělota, neporušenie, neporušenstvie
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 20. 6. 2025).
cělost, -i, fem., celost, neporušenost, Gänze, Unversehrtheit; stsl. cêlostь integritas; z adj. cêlъ, cělý. — Dotud nebude dán peniez czyeloſti života svrchovaného Štít. ř. 108b; czeloſt integritas Prešp. 1432; w cyeloſti in integritate Koř. Tit. 2, 7; aby ty věci se vší czieloſti byly zachovány cum omni integritate Mus. 2. Mach. 3, 22; nemocní uléčeni, lidé w czieloſt navráceni Kruml. 270a; (kámen moudrosti) zdraví lidské až do smrti v celosti zachovává Lab. 12, 2; (Maria) ostavši v dievčiej czieloſty Hrad. 67b; cieloſty tvého děvojstva nerúšejě Krist. 12a; ostane w cieloſty jejie děvojstvie t. 10b; bude-li v těle panenská czeloſt zachována Štít. ř. 11a; ješto sú czeloſty panenské nezachovali Štít. uč. 157b; v panenské celoſti Štít Bud. 70; čest czieloſti decus integritatis SequE. 9b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
cělost, -i f. celost, celistvost, úplnost; neporušenost; (nemocní) v cělost navráceni uzdravení
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
cělost f. = neporušenost
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.