cělník, -a/-u m.
k cěliti
léčivá rostlina podporující zacelování ran, jitrocel
Sr. jietrocěl, ranocěl, samocěl, skorocěl, svalník
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
cělník, -a, -u, masc., celník, Wundheil, rostl. — czelnik *chera Prešp. 747 v kap. de herbis, czyelny(k) Rozk. 1424 (též); (vezmi) czelnyk, bukvici atd. Chir. 68a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².