cělistvý adj.
k cělý, cělistvost
1. (o pevnině) celistvý, jsoucí vcelku, netvořený částmi
2. (o Písmu) celý, veškerý
3. (o stavbě) pevný, trvalý
4. med. (o léku) zacelující, hojivý, přispívající k zacelování
Sr. cěľútký, cělistivý, naroščujúcí, narostivý
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
cělistvý, adj., celý z jednotné látky, z jednoho kusu, kompakt, solidus: ta strana (lbi), kterážto czeliſtwieyſſye jest Rhas. 16. — Celivý, léčivý, heilend: potom buď pilen narostiti dobré maso skrze maſti czeliſtwe Rhas. 144; dávaj nemocnému nápoj czieliſtwy t. 169; přikládaj věci narosticie a potom czeliſtwe Sal. 320; o lékařství czeliſtwem t. 838; když chceš lékařstvie czeliſtwe dělati tamt. Mast celiſtwa ApatFr. 185a; czeliſtwa mast t. 192b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
cělistvý adj. celistvý, kompaktní; léčivý, hojivý (
srov. cělicí)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
cělistvý adj. = pevný; — léčivý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.