cěleti, -leju, -lé ipf.
k cělý
(o ráně) zacelovat se, hojit se
Sr. cěliti, scělivěti, podhojiti sě, pohojiti sě
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
cěleti, -eju, -éš, impftiv., celeti, hojiti se, heilen; stsl. cêlêti sanari.— (Rána) počne czeleti Rhas. 27.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
cěleti, -eju, -éš ned. zacelovat, hojit se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.