cělý, adj., celý, úplný, jistý, neporušený, zdravý, ganz, vollständig, unversehrt, heil; stsl. cêlъ totus, integer, salvus, sanus, got. hails sanus. — czely hrnecz Lék. 61b, oppos. děravý. Sluha, jenž u mšě pomaháše letěv kalich na kusy rozbil, a tu svatý Donat ty kusy sebrav ciely kalich postavil Pass. 422. Oltář ten nebieše czyely, ale dúpnatý altare non erat solidum sed cavum Ol. Ex 38, 7, oltář nebieše czyely Mus. tamt. (Horníci) postquam ad solidum sive integritatem laboris pervenerint, quod vulgariter czele vocatur, ex tunc etc. UrbE. 89 (z r. 1399), t. j. cělé. Žeť nikdiež cziele kroniky nevědě DalC. úv. 2; smysl cziely myšli položiti t. úv. 4. Přěj mi múdrého a czyeleho mluvenie Vít. 88b. Ten, k ňemužto (kamenovaný Štěpán) cielu vieru měl, ten jeho tělo bez úraza schoval Pass. 399, plnou, pevnou víru. Tak sě Kostis smluvil s nepřátely a jest jich přísežník czely Kat. v. 64, úplný, jistý. Czeleiſſi rozum druhého výkladu o témž znamení (nebeském) ChirB. 29a, czeleyſſi výklad druhý t. 27b. Někdy zaslúží člověk jednú modlitvú, že viece platí než czyele myeſto Alb. 58b. Jenž zlost kutí a czelu zemi zamútí NRada 470. (Člověk) jedné hodiny modle sě bohu viece zíšče, než stojí za czely ſwiet Kruml. 323a. Czieli den tota die ŽWittb. 24, 5, ŽKlem. 31, 3 a j.; přěs czyely tento den Modl. 68b; když přěs cielaa dwa dny tu posádku rušili Ol. 2. Mach. 10, 37; (Kristus) by na modlitbě czyelu nocz Alb. 56b; šli sú té cziele noczy tota nocte Ol. 1. Reg. 31, 12; ciely rok Pass. 297; (Otta) czyely rok jej (šíp) v hlavě nosil Pulk. 144a; přěs cieley dwie letye Koř. Act. 28, 30. Beránek czyel a živ ostane Pass. 13, neporušen, zdráv; pak-li by bylo (dobytče) czyele iumentum integrum Mus. Deut. 12, 15; (krávu) věku czeleho aetatis integrae t. Num. 19, 2. Buoh jeho cziela zachoval Kruml. 72a. Ciele toto dietě jest, ješto nám buoh kázal zabiti t. 26a, neporušeno, zdrávo. (Ruka, předtím suchá) bieše czela restituta est EvVíd. Luk. 6, 10. (Bůh) tvému tělu dal czyele údy Alb. 99b. Vešken czely a neporušený Pulk. 26a. (Adam) jsa člověk zdrawy a czely ChelčP. 221a. (Vy, nesvorní Čechové, budete pobiti), necháte po sobě vdov, sirotkův, mohauce na celé kůži spáti, pod řádem a právem státi Pís. z poč. XVI stol. (Výb. II, 1208), cělá kóžě, něm. heile Haut; byli bychom se s celau kůží navrátili Har. 2, 64. — Zpodstatnělé cělo: jenž (dobrota) w takem czyele nebyla i v jednom těle Rúd. 258. — Adverb., cěle jistě, pravdivě, skutečně: v oplatcě přěbýváš ciele Kunh. 147b; v toho (mladíka v rozkoši chovalého) mysli veždy blúzi, ni jie kdy czele posúzi AlxV. 24; jáz czyele bez omyla věři Modl. 18a, cěle a bez omyla výrazy souznačné; ne omylně, ale czele Kat. 196, omylně a cele významy protivné; jich duše czele jidú před bóh t. 178; aby (dušě) gyſtye czyele jměla věrnú radost Hrad. 123a, jistě a cěle souznačné; Maria jiného czyele nemyslila t. 31a; vdova jest mnú již pohrděla i cziele otpověděla t. 18a; věz to czyele, že Alb. 36b; — za cělo za-jisté, na-jisto, podle pravdy: pravi vám za czielo jáz to Hrad. 98a = pravím vám to za věc jistou, jako věc jistou, pravdivou; toť také pravím za czelo NRada 1887; toť za czielo věděti dám Hrad. 95b; (MMagd.) viděla bieše zaczyelo tvé umrlé tělo t. 43a; to věda za czielo, že Kruml. 452a (t. 453a), to věda za czelo Orl. 110a; viemy to za czelo, že Kruml. 329a; to věz každý za czelo t. 167a; věz to za czelo ChirB. 190a; to jměj za czyelo Alb. 40a; tomu věř za czelo LékA. 13a; to věz za czelo Kat. 110; z toho za-cěle, kontaminací s předešlým: kámen za czele veliký EvOl. 266a; — z cělu (gen. sklonění u-kmenového) cele: (matka) ztratila mysl bieše z czyelu (rým: tělu) LAl. e; z toho za-cělu, kontaminací se za-cělo; toho za czelu pravdy nevíme Otc. 405b;— do-cěla: u-plnie a do-cziela List. Oleš. 1409.

cělý adj. celý, úplný, neporušený; zdravý; jistý; za cělo zajisté, najisto, s jistotou, podle pravdy; cele, z cělu zcela, úplně

cělý adj. = jistý, úplný, zdravý; — z cělu, za cělo = cele, s jistotou