cědidlo, -a n.
k cěditi
náčiní na cezení, např. z proutí
Sr. lésa, lésicě. Dolož. též jako vl. jm. osobní
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 14. 6. 2025).
cědidlo, -a, neutr., Durchschlag, Durchseiher. — czedydlo quaxilla Prešp. 1910, czyedydlo též Rozk. 2870, czedidlo quaxillum MamA. 33b, czyedydlo squalus BohFl. 623, qualus Cath. 176b, colatorium Anon. 2a, lésice neb czedydlo Brit. (qualus, quasillus, quaxillum… vas vimineum, dolium, per quod colatur vinum…, seichnapf Diefb. Gloss. ).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².