bytný adj.
k býti
1. (o podstatě) existenční, (ve funkci gen.) bytí, existence
2. patřící k podstatě, jsoucí součástí samotného bytí n. mající v něm původ (ant. k „nadaný“ 3)
3. jsoucí, existující
4. podstatný, závažný
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
bytný, adj., podstatný, wesentlich. Skrzě zlatú korunu rozuměj odplatu bytnu neb bytlivú essentialem Kruml. 395a. — Adverb. -ně bytně: jež jest bytnye samo v sobě světlo t. 460a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².