|
|
|
bydliti, -ľu, -lí ipf. též bydleti, -eju, -é ipf. k bydlo 1. kde přebývat, žít, trvale se nacházet, zůstávat 2. kde bydlit, sídlit, mít bydliště (příbytek), v čem obývat něco 3. kde, u koho ap. (zvl. dočasně) pobývat, zdržovat se, dlít 4. jak, v čem ap. žít, trávit (vést) život, (řádně ap.) vést si, chovat se 5. s kým sdílet společnost, stýkat se, obcovat (arch.) Sr. obcovati, obývati, pobývati, přěbývati, seděti Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 4. 2025). 
bydliti, -ľu, -líš, impt. bydli a bydl, plur. bydlite a bydlte, bydlete; novotv. bydleti, -eju, -éš, žíti, býti.., leben, wohnen. — Ktož bidly bez zákona NRada 1159. Jenž bidly habitat ŽWittb. 68, 26; (Zachariáš a Alžběta) spuolu bydleſta Pass. 275. V niej diábel bydleeſſe t. 457. (Anna) v čistotě bydleſſe Hrad. 75b. Ti (požité rytieřstvo) bydlechu u pokoji, že sě juž nehodiechu k boji AlxV. 332. Ti (Dariovi příbuzní) vždy bydlili pří dvořě AlxH. 3, 20. Gdežto zlí duchové bydle ApŠ. 67. (Žena) nebydlila v dobrém stavě Jid. 156. Abych bydlil v domu božiem ŽKlem.17b; bidlil sem na púšči mansi ŽWittb. 54, 8; bidlila by u pekle dušě má habitasset t. 93, 17. Nebuď kto bidle qui inhabitet t. 68, 26. bydlyz s synem milým ML. 22b; bydliz, jak zákon káže NRada 1167. Jenž v manželství přěbýváte, veždy v čistotě bydlite, tak sě bohu přiblížíte Hrad. 119b. Vrať se a bidl s králem habita Lit. 2. Reg. 15, 19. Stavěj se hrdě, bydl rozkošně Štít. uč. 108b; nebydlwa tuto déle Pass. 472; tu bydlte Koř. Mat. 10, 11; bydlete v zemi a služte Pror. 90b. bidliti bude permanet ŽKlem. 143a, moratur t. 144a, demorabitur t. 30, 6; bidliti habitare ŽGloss. 112, 9; bidlyty v hromadě habitare in unum ŽWittb. 132, 1; bydlity Ol. Deut. 12, 10, bydlety DalC. 72; sluhy bydlegij Ol. 2. Reg. 11, 11; bidliechu erant Lit. 2. Mach. 12, 14; kde by bidlel Koř. Jan 1, 39. — Adj. bydlejúcí, bydľúcí, bydľjúcí v. t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bydliti, bydleti, -lu, -líš, (imper. bydl, -i) ned. bydlet, obývat; přebývat, žít Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bydliti, bydleti nedok. = žíti, obcovati; souložiti; prodlévati Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|