bujař, -ě m.
k bujěti
bujný člověk, zvl. kdo se chová nevázaně
Sr. bujník
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.22, citován stav ze dne 28. 3. 2023).
bujař, bújař, -ě, masc., kdo bújí, der ausschweifend Lebende. — buyarzy, qui noctem convertunt in diem HusKázD. 236b, úpad bujařóv Tkadl. 2, 96, buyarzuw TkadlM. 225.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bujař, bújař, -ě m. kdo si bujně, nezřízeně vede
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bujař, bújař m. = kdo si bujně vede; bujný člověk
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.