buch interj.
buch!; označuje zvuk při úderu, dopadu něčeho těžkého ap.
Ojed. doklad bez kontextu, je možné interpretovat i jako subst. s významem ‚bouchnutí‘. Dolož. též. jako vl. jm. osobní Buch
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
buch, -a, -u, masc., bouchnutí, Knall, Schlag, onomatop.: buch HusOrth. 176. — Jm. os., nějaká zkrácenina: magistrum Buch Reg. II, 1108.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².