brh, -a/-u m.
sr. brloh
jednoduchý příbytek, např. doupě, jeskyně, chýše, stan
Sr. bržec, bržek. Sr. Machek, Etym. slov.² s. v. brh. Dolož. též jako vl. jm. osobní
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
brh, -a, -u, masc., doupě, chyše, stan; Höhle, Hütte, Zelt; z bьrgъ, koř. berg-. — (Co) gde v skalných byrziech neb u propastných twyrziech bydlí LMar. 56; pústenník v svém brhu sedě Pass. 433, PassKlem. 172b; pústenník dosěže jednéj deščky z svého brhu Kat. v. 641; vejdu w brh domu mého in tabernaculum ŽKap. 131, 3, údolé brhow tabernaculorum t. 107, 8, w briziech svých in tabernaculis t. 105, 25; brh casa Prešp. 1832, Rozk. 2814, BohFl. 558, Veleš.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
brh m. doupě, jeskyně; chýše, stan
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
brh m. = doupě, stan
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.