bratřenec, -ncě, masc., bratr, Bruder; z bratrenьcь. (Dva synové hlásí se k matce, která jich hned nepoznává, a jeden praví): »já sem Faustin a toto Faustus a jsva bratrzencie, jěšto našě matka mní, bychvě u moři utonula«; a to řekše oba sě své matky chvátista a plačíc radoščěmi ji vzcělovasta; k nimažto matka povědě, jich ješče nepoznavši: co tiem mieníta? Pass. 290. V tu dobu sv. Petr ponuče svatému Klimentu s bratrzencoma (s týmiž bratry Faustinem a Faustem) t. 291. S těmi třmi bratrzenci tamt. Sedm bratrzenczow fratres Ol. 2. Mach. 7, 1, ſedm bratrzyenczow Mus. tamt. — Příbuzný: bratrzenczi cognati Prešp. 1644, bratrzenczy cognati Rozk. 2449, Vocab. Mus. 183b, Lact. 21ab, bratrzyennczy cognati BohFl. 484. — Příjm.: Bratrzenczonis TomZ. 1409 m 85.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bratřenec, -ncě m. bratr; příbuzný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bratřenec m. = bratr; příbuzný
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.