brúsiti, -šu, -sí ipf.
1. co (kovového) brousit, zvl. do ostra, ostřit
2. „jazyk brúsiti“ o koho ostře se v řeči otírat o koho
Sr. pobrúsiti, ostřiti
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 20. 6. 2025).
