bosý adj.
sr. stsl. bosъ
1. bosý, neobutý
2. mající jen otevřenou obuv, např. „trepky“, „bosý bratr“ „bosák“ 3, zvl. františkán
Ojed. doložen tvar měkké deklinace šlépěje bosie, sr. starý tisk ChelčSíť 131v
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 6. 7. 2025).
bosý, adj., barfüssig, stsl. bosъ non calceatus. Sám pěš a bos k řecě šel Krist. 34a. Dievka… stáše boſa i bez rukávóv DalH. 41. Vidíš jě (děti) boſſe a nahé Hrad. 124a. Jest boſeho ten třeví, jenž u tebe schna kazí se Štít. uč. 140a. Dóm boſeho discalceati Ol. Deut. 25, 10.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².