bohomluvný adj.
k bóh a mluviti
Jen LyraMat
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
bohomluvný, adj.,
theologicus. —
Adverb. -ně bohomluvně: bohomluvně
anagogice SlovTřeb. (Menčík Rozm. 11, = ve smyslu hlubším,
srov. bohobojně).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².