bobík, -a, -u, masc.,
demin. z
bob. —
Příjm. Bobik
UrbChotA. 29a, Thomam dictum bobyk
Lún. ks. 1400, Bobik
TomZ. 1374, st 188; k tomu
fem.: Bobikowe
TomZ, 1434 n 300. Srov. bobek.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Bobík proprium
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).