bobřík, -a/-u m.
k bobr
bobřík, malý (n. mladý) bobr
Sr. bobřek
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 30. 7. 2025).
bobřík, -a, masc., demin. z bobr. — Příjm. Martin bobrzijk KolCC. 9a (1546).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².