bob, -a/-u m.
1. bob obecný, bob koňský, luštěnina užívaná jako potravina, krmivo, hnojivo i léčivo
2. lupina, vlčí bob (lid.)
3. bobek, drobný kulatý plod vavřínu („bobku“)
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
bob, -a, -u, masc., Bohne; stsl. bobъ faba. Země nenie bohata na bobu Mand. 83a. Vezmi bob Chir. 289b. Viece žádám bob hlodati, nežli věčnú péčí lkáti Baw. 52. — bob faba Prešp. 699, Vít. 95b, BohFl. 295, SlovA., Nom. 65a, Boh. min. 22a atd.; bob faba aegyptiaca RostlF. 11b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².