božnicě, -ě f.
k bóh, božný
1. pohanský chrám
2. chrám, zvl. židovský, synagoga
3. křesťanský chrám n. jeho část, zvl. modlitebna
K 1: za lat. delubrum; k 3: za lat. oratorium
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
božnicě, -ě, fem., chrám pohanský, heidnischer Tempel. (Maria a Josef, s dítětem Ježíšem na útěku do Egypta) nikdež hospody nenajidú, nevědúc kam jíti, do boznycze musichu jíti; a jakž brzo syn boží do boznycze vnide, tak inhed vše modly padnú ML. 48a; vašě boznycze tamt. Ji (královou) knězem učinichu w bozniczy Apoll. 142a. boznycze delubrum Prešp. 2198.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
božnicě, -ě f. pohanský chrám
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
božnicě f. = pohanský chrám
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.