blížiti, -žu, -ží ipf.
k bliz adv.
koho ke komu přibližovat, dostávat do (větší) blízkosti
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
blížiti, -žu, -žíš, impftiv., nähern; — blížiti sě sich nähern. Jázť sě ot vás k ňemu blisiu ApŠ. 138. Žeť sě čas blisǐ k tomu, hodovavše jíti k domu Jid. 141. Již blizie sě ke mně appropinquant ŽWittb. 54, 19. (Ti) blijzye sě k bohu Štít. ř. 156a. Patron sě smúti slyšě, ž’ nechce (Darius) vyvinúti ot zmyrtcy, k niejž sě byl bylſie (m. blížě) AlxBM. 4, 17. Smrt, blyżecy ſie, sílu přemóž ŠtítBud. 154.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².