|
|
|
blesknúti sě, -nu, -ne pf. i ipf. k blesknúti¹ 1. pf. čím (za)blesknout se, (za)blýsknout se, zalesknout se, zazářit 2. ipf. blyštět se, blýskat se, lesknout se, zářit, svítit Sr. blščieti sě, blyščěti sě, blýskati sě, stvieti, stvieti sě, zastvieti sě Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 14. 6. 2025). 
blesknúti sě, -nu sě, -neš sě, někdy impftiv., někdy pftiv., lesknouti se, blyštěti se, glänzen. Jakež blyskota ode vzchoda sluncě všem bleſkne ſie v uoka mžení, takež bude příščie syna člověčieho, točíš u velikéj rychlosti Krist. 84b. Bleskt hromový bleſkne ſie fulget Koř. Luk. 17, 24. Jakž kolivěk mrkne, jež ſye světlo nebleſkne, tak zvieřata smutek mají Levšt. 150b. Vlasy ſye bleſknye(chu) Kat. 134. Když se Dietlebovi meč blestie, Getrichowi se velmi stestie Baw. 405, se zableskl. Jenžto (má duše) ſye v tvém křščení bleſcze (aor.) Rúd. 24a. Onomu dá jasnost rozumu, onoho wtrhne v duchu nad um jeho, aneb ſye své velebnosti světlem bleſkne Štít. ř. 6a. — blesknúti: bleſkny impt. fulgura coruscationem Ol. žalm. 143, 6. Nepřietelé sobě steskú, když supovie křídle bleskú DalJ. 239 (z Lupáče). Oba k zemi uderista sebú, až Getrich nohami blestie Baw. 373. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
blesknúti sě, -nu, -neš sě ned. i dok. lesknout, třpytit se; zalesknout, zatřpytit se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|