bledý adj.
sr. stsl. blědъ
1. bledý, mající světlou n. nesytou barvu
2. sivý, siný, světle šedý, šedavý (zvl. s nádechem do modra n. do žluta)
3. ojed. bibl. (o obličeji) pobledlý, nezdravě vypadající
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 15. 5. 2024).
bledý, adj., bleich; stsl. blêdъ pallidus. — Diakod jest bledemu beryllu podoben Chir. 292a. bleděgſſý Háj. herb. 39b, t. 193a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².