blcha, -y f.
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 1. 7. 2025).
blcha (pův. jednoslab.), -y, fem.; psl. blъcha, pl. gen. blъchъ č. blech, a podle toho pak i sg. nom. č. blecha atd.; pulex, Floh. — blcha vždy štípe Štít. uč. 153a. Musímy trpěti, ješto nás blchy a múchy ščípí ŠtítVyš. 59a. Proti blcham mečem bojovati Hug. 317; proti blcham LékA. 102b. Protivíš se jedné blſie persequeris pulicem Lit. 1. Reg. 24, 15, psu mrtvému se protivíš a blſſe jedné Kladr. tamt., jedné blſſie Ol. tamt. Obraň sě blše HusE. 1, 84; sami nemohú sebe zbaviti blech a much t. 11. Najmenší črvek nebo blcha Kruml. 6a. Aby hledal blchy živé ut quaerat pulicem Ol. 1. Reg. 26, 20. Od blchy ŠtítMus. 139b; blchu jednookú MastDrk. 141; múchy, komáři, blchy ChelčPost. 256a; blcha pulex Prešp. 532, BohFl. 197; Blucha pulex Lact. 294d, blicha Mat. Prostej. 1438 (Jirečk. Rozpravy 1, 33).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
blcha (jednoslab.) (gen. pl. blech) f. blecha
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
blcha f. = blecha
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.