blažiti, -žu, -ží ipf.
sr. stsl. blažiti
1. relig. koho, co, komu (Bohu ap.) blahoslavit, velebit někoho, blahořečit, vzdávat chválu někomu
2. bibl. ap. koho nazývat blaženým, prohlašovat za blahoslaveného
3. bibl. komu žehnat, požehnáním udílet účast na věčném nadpozemském blahu
4. relig. koho činit „blaženým“, povznášet k věčnému nadpozemskému blahu
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
blažiti, -žu, -žíš, beare, beatum praedicare, selig preisen, stsl. blažiti. — blazte boha benedicite ŽWittb. 65, 8. Tenť jest ostal v světské žádosti, ješto j’ blazyl libost kochání v světských věcech ŠtítVyš. 116a. Chudí ſie blazie čtením pauperes evangelizantur Koř. Mat. 11, 5, t. Luk. 7, 22, blazie ſie čtením evangelizantur MamA. 21a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
blažiti, -žu, -žíš ned. blahoslavit, velebit; nacházet blaho, požitek (v něčem); — blažiti sě oblažovat se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
blažiti nedok. = blahoslaviti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.