blščivý adj.
k blščieti, blščieti sě
blyščivý adj.
k blyščěti, blyščěti sě
(o slunci) blyštící se, třpytící se, lesknoucí se, zářící
Sr. blýskavý
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
blščivý, adj., blyštivý, glänzend. Jako slunce blſſcziwe refulgens Lit. Sir. 50, 7, slunce bſtiwe (sic) Kladr. tamt., slunce blьštieve (sic) Hlah. tamt.; blſſtywe refulgens MamA. 34a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
blščivý (dvojslab.) adj. blyštivý, zářivý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.