blščieti, -šču, -ščíš a
blščieti sě, impftiv.,
blýštěti se, glänzen, stsl. blьštati nitere; z
blьsk-, tedy
č. blšč- původně neslabičné. Z
blšč- je později
blšť- a
bšť-. — Slunce blſſtie ſye svými poprsky oslepuje oči refulgens
Ol. Sir. 4, 3, bſſtiege ſe
Kladr. tamt. Bude sě blſſtieti světlo splendebit
Ol. Job. 22, 28. Světlost jeho blſczala (na) ňem splendebat super eum
Dět. Jež. l
b (verš 8slab.). Stezka spravedlivých jako světlost bẛtieci ſe pocházie a roste splendens
Kladr. Přísl. 4, 18, jakožto duha blſſtiec ſe refulgens
Pernšt. Sir. 50, 8. An (kámen) se blsti jako plamen
Baw. 37. (Sklo) blſtyety ſye bude jasnějie
ŠtítVyš. 109a. Hory Kutny stříbrem ſe blſſtiely
Háj. 278b. (Ty, Jerusaleme) bẛtieti ſe budeš fulgebis
Kladr. Tob. 13, 13. (Meč) aby ſe blſſtiel, ulíčen jest ut splendeat
Pernšt. Ezech. 21, 10; tak on blſſtiel ſe refulsit
t. Sir. 50, 7. Forma blštij se
ZrcMúdr. 692. (Na stromě) všecko ſye květem blſti
Kruml. 398a. Panny svaté jako sněžná bělost ſye blſtie
t. 394b. (Maria) blſſtieczy ſye candens
Ol. Num. 12, 10. Tak ſie on (Simon) blſſczal effulsit
Lit. Sir. 50, 7. Oči jeho blſſtiechu ſe jakožto hvězdy
Alxp. 5. Smysl tvuoj všech jazykuov poznáním ſe blſſtij
t. 160. blſtiece micantes
MamV. —
Srov. lščieti.