blýskati sě, -aju, -á, též -šču, -šče ipf.
k blýskati, sr. stsl. bliskati sě
1. blýskat se, blyštět se, lesknout se, třpytit se, zářit
2. blýskat se
3. čím blýskat se, oslňovat něčím, vynikat díky něčemu
Sr. blesknúti sě, blščieti sě, blyščěti sě, stvieti sě
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 14. 6. 2025).
blýskati, -aju, -áš n. blýšču, -ščeš, a také blýskati sě, schimmern, blinken, blitzen, stsl. bliskati n. bliskati sę micare, coruscare. — bliſce sě smutné nebe rutilat Koř. Mat. 16, 3: (blyskota) sě blyſſczze Kruml. 326a; bliſkali sě (micare) MamV.; blayſkage mečem Háj. 157b, (meč) blyſkage fulgurans Ol. Job. 20, 25; blyſkagiczie kopie (fulgurans) Ol. Hab. 3, 11.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².