bičovati, -uju, -uje ipf.
též bičěvati, -uju, -uje ipf.
k bič
1. koho bičovat, mrskat bičem, důtkami ap.
2. koho trýznit, soužit
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
bičovati, bičěvati, -uju, -uješ, impftiv., geisseln. Vy jste (Ježíše) bicziewali Hrad. 52a; mrskali, byczowaly afflixerunt Anon. 1a; nebudu biczowany non flagellabuntur ŽWittb. 72, 5, metlami a biči bicżowany cruciatos Ol. 2 Mach. 7, 1; byczowati affligere Veleš.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².