bijcě, -ě, masc., kdo bije, Schläger; z bьjъca. — bigcie percussor Koř. Tit. 1, 7. Jest-li bijce biskup HusE. 1, 173. (Král) obětoval jest oběti bohóm damašským bígcím svým percussoribus suis Kladr. 2. Par. 28, 23. Metla bigce tvého percussoris Pernšt. Isa. 14, 29.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bratrobijec, -jcě, nebo-li -bijcě bratrobijcě, -ě, masc., Brudermörder. Jsi bratrobigecz Háj. 74a. Srov. stsl. bratoubijca i -ubiicь fratricida.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bijcě, -ě m. bijce, bojovník, vrah
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bijcě m. = kdo bije
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.