bidlo, -a n.
k bíti
1. tlouk
2. bidlo, tyč
3. místnost s bidly sloužící k ukládání oděvů, šatna (sr. MSS s. v. „rúchový“)
4. podpěra, sloužící zvl. k zpevnění vchodu, zárubeň (?)
Význam ‚podpěra‘ doložen jen v překladech lat. fulcra z 3 Rg 10,12. Dolož. též jako vl. jm. osob. Bidlo, Bidlová
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 14. 6. 2025).
bidlo, -a, neutr., stsl. bilo z bi-dlo tintinnabulum. — Stange. (Sluhy nesú) tlumoky a bidla rozličným zbožím naplněny HusE. 1, 237. Rúcha, jenž na bidlách visie HusPost. 103a. Jedna (peřina) na bidle KolB. 31b (1495). Z bydla de pertica Otc. 469b; k bidlám aneb tyčem Háj. herb. 385b, s bidlami a holemi t. 57a; — bydla *fultra MamD. 302a, MamE. 314b, m. fultura, podpora. — bydlo contus BohFl. 785, contus est instrumentum, cum quo piscator sciscitatur aquam perquirendo pisces, tlauk Lact. — bydlo plectrum BohFl. 25a, MamA. 27b. čím se bije, Schlägel. — bidlo *textollum Veleš., bidlo při stavu tkalcovském.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
motovidlo, dial. -bidlo motobidlo, -a, neutr., Haspel. — Vřeteno totiž motowidlo Comest. 141a; motovidlo alabrum Prešp. 2428 (alabrum = Haspel DC.), motowidlo též BohFl. (180), MamA. 15b, Anon. 1a. Nom. 65a; motowydlo též BohFl. 780; motobidlo též RVodň. 53d; motowydlo *gagio Vít. 93b, Nom. 68a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².