biblé, -é f.
biblí, -ie f.
k lat. biblia
K variantním tvarům sr. V. Vážný, Historická mluvnice česká 2/1, s. 67–68. Dolož. též jako vl. jméno místní označující fénické město Byblos. Sr. bibla
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
biblí, biblé, -é, fem., bible, Bibel. — bible biblia Prešp. 2214; Skonává se Biblee, jenž jest Zákon boží nový i starý Kutn. (v bibli Kutnohorské 1498 na konci, UngBibl. 19); Biblij (sing. nom.), jenž jest atd. Ben. (na konci); w biblij ŠtítOp. 396, Kruml. 4a; některé biblie plur. HusPost. 126a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
biblí, biblé, -ě, biblijě, -ě f. bible
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.