biřic, -ě m.
1. biřic, rychtářský pochop
2. veřejný vyvolavač, oznamovatel, ohlašovatel
3. výběrčí daní
4. lotr, kuplíř
Odvozeno snad z it. birro, sr. Machek, Etym. slov.² s. v. birda, birda, birdovna
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
biřic, -ě, masc., præco, Herold; Büttel; stsl. birištъ, střlat. birruarius apparitor, úřední sluha, ital. birro. — byrzycz voláše praeco Pror. Dan. 3, 4, Marg. 224. (Byl jest také ten svatý) wolagici byrzycz svatého čtenie Pass. 303. Jsem byrzycz buoží t. 538. Ležiž tu, chlape, byrzyczy boží tamt. Katowe a birzíczy Kruml. 417b, katie a biṙici HusPost. 120b, biřicé i katie Podk. Jir. 449 var. Z. Proč si pod hlasem birzicze nekázal přijíti jemu? Nikod. 6a. birzicz jmá sám třetí s rychtářem choditi Pr. pr. 228. Božého volačě totiž birziczie praeconis SequE. 27a. birzicz praeco Prešp. 2091, byrzicz Boh. min. 22b, MamA. 26b (biruc v MVerb. je padělek). — Adj. -óv, -ový biřicóv, biřicový: byrzyczow syn MastDrk. 204; kromě Birziczowa práva Pr. pr. 249; byrzyczowym hlasem praeconis Mus. Ex. 32, 5.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
biřic, -ě m. úřední sluha, herold, hlasatel, vyhlašovač; pochop, dráb
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
biřic m. (z ital.) = hlasatel, pochop, dráb, vyhlašovač
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.